14. setkání hornických měst a obcí ČR

Hornické názvosloví

Zmínili bychom se v této části také rádi o zvláštních výrazech užívaných v hornictví. Většina hornické mluvy anebo slangu je převzata z němčiny.

Horníci pro své nástroje, pracovní postupy a činnosti měli své zvláštní výrazy. Výrazy dostaly specifický význam, mnoho výrazů se k nám dostalo prostřednictvím odborníků přicházejících z cizích dolů a se znalostí nových pracovních postupů nebo metod dobývání. Není vůbec nijak podivné, že to byli už od nejstarší doby němečtí horníci, kteří přicházeli na naše doly. Jejich řeč se postupem doby počešťovala. Je jistě zajímavé, že i němečtí horníci si v našich dolech převzali a upravili české výrazy. V podstatě přejatých cizích slov ubývá a starší dlouho užívané výrazy již nepřipadají nikomu cizí. V 19. století a na začátku 20. století tvořily slovní zásobu výrazy převzaté z němčiny. Řeč horníka byla pro laika velmi nesrozumitelná. Vedle terminologických a jazykových slovníků mají pro poznání staré české hornické mluvy velký význam původní, především kutnohorské dokumenty. „Ius regale montanorum“ neboli „Právo královské horníkuov“ vzniklo v latině roku 1300 a do češtiny bylo přeloženo v 16. století. Hornictví a příbuzné obory mají dnes svou vlastní spisovnou a přesně definovanou mluvu. Vedle ní se ještě používá nespisovná řeč, ve které se dosud udržují některé staré výrazy převzaté z němčiny. Např. směna je šichta, do dolu se nesjíždí, ale fárá, technik je štajgr, odval je halda a propadlina je pinka atd. Do začátku 20. století spisovná hornická terminologie neexistovala. Díky obětavosti odborníků a spisovatelů byla ve 20. století hornická mluva uvedena do srozumitelné terminologie.

Uvedeme další hornické názvy : firolt – náraziště, flek – hornická kůže,fedrunk – těžba, forot – zásoba rubaniny, hajcman – výztuž, gracka – škrabka, hormistr – správce dolu, hornice – hornický oděv, klaničák – vůz k dopravě dřeva, komora – velký prostor, kříž – místo, kde se kříží chodby, kverk – těžař, lutna – vzduchové potrubí, óbr – naddůlní, okov – těžká nádoba, oškrt – dlouhý sekáč, paráda – slavnostní hornický průvod, piloch – lůžko, poval – plošina, pregíř – razič mincí, propůjčka – udělení práva dobývat, pucka – těžký perlík, půlnoc – sever, rabuše – vrub, rabovač – plenič, revír – oblast, roštovina – dým, rýgl – rozpěra, sesí – úřednická porada, secherka – bezpečnotní lampa, stoupa – drtič, syrcuvka – lopata, šachta – jáma, šichtovné – mzda za směnu, šlic – zářez, špic – hrot, štreka – chodba, švancara – hornická slavnostní hůl,trakovat – čerpat vodu na povrch, troky – necky, tůně – žumpa, varsšachta – vodotěžná jáma.

Ale také názvy profesí – šramaři, perkáři, huntštosaři, naražeči, mouraři apod.

Fajsl a perkajzn jsou nejstarší nástroje, kterými horník lámal, popřípadě odlamoval namahavě skálu. Hajr při ručním vrtání držel nebozez v levé a fajsl v pravé ruce, tlokl fajslem na patu nebozezu a přitom nebozezem otáčel.

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode